SDH Chábory

  Mezi dobrušskými kronikami má kronika cháborská místo velmi specifické. Především tím, že Chábory nikdy nebyly samostatnou obcí, vždy jen osadou, přináležející administrativně k Dobrušce. Územně však jsou Chábory od Dobrušky oddělené, takže se jejich obyvatelé cítili spíše obyvateli vesnickými než městskými. Navíc část Chábor patří administrativně k obci Podbřezí. Cháborská osada žila také samostatným společenským a kulturním životem.
Odtud se také odvíjí původ cháborské kroniky. V osadě působil a působí velmi aktivní Sbor dobrovolných hasičů, který se (tak jako všude jinde) věnoval kromě svého hlavního poslání (ochrana životů a majetku svých bližních) i mnohým kulturním a společenským aktivitám. Z vnitřní potřeby zachytit tyto aktivity, jakož i celý život na Cháborách, vznikla cháborská kronika.
O jejím založení rozhodla výborová schůze hasičského sboru dne 30. listopadu 1924. Ale skutečně psát se začala kronika až v roce 1932, kdy se tohoto úkolu ujal první cháborský kronikář František Horák. Protože Chábory nejsou samostatnou obcí, sloužila hasičská kronika zároveň jako kronika obecní.
První kapitoly jsou věnovány starší historii osady. Od prvních zmínek o cháborském hradu přes další data až do 19. století. Pozornost je věnována i založení cháborského hasičského sboru v roce 1877, jeho členům i aktivitám. Najdeme zde například i charakteristiky hasičských funkcionářů, zejména starostů a velitelů.
Součástí cháborského hasičského sboru byl i divadelní odbor, který vyvíjel velmi aktivní činnost. V kronice najdeme i jména cháborských divadelních ochotníků a charakteristiky režisérů, kteří soubor vedli, zejména Václava Ulrycha a Václava Čápa, kteří byli opravdovými "obětavými dušemi" cháborského ochotnického divadla.
Pochopitelně, že hlavní pozornost je věnována vlastní činnost hasičského sboru. Můžeme se dočíst nejen o vývoji jeho technického vybavení, ale i o pořádání společenských akcí, jsou zde vyjmenováni i jednotliví členové. Samostatná kapitolka podchycuje i všechny známé cháborské požáry.
Rozsáhlá pasáž je věnována historii cháborské osady. Zde najdeme i údaje o kapli, křížích a sochách v Cháborách a jejich nejbližším okolí. Velmi zajímavé je v této části vyprávění o místních lidových zvycích a obyčejích. Je zde například podrobný popis svatebních zvyků, nebo obyčejů výročních, jako například koledy. Pozoruhodné jsou poznámky o pověrách a lidovém léčení. Připomenut je i významný místní rodák, básník Josef Kuchař.
V následujícím oddíle je rok po roku zrekapitulována historie cháborského hasičského sboru v období od roku 1877 do roku 1939. Na staré zápisy navazují od roku 1958 zápisy nové, zobrazující moderní historii cháborských hasičů. Od roku 1988 vedl hasičskou kroniku pan Jindřich Poláček. Ten svoje zápisy prokládal i velmi zajímavými vzpomínkami na dobu svého mládí, na staré Chábory. Poslední část letopisů pak tvoří popis jednotlivých domů na Cháborách s posloupností jejich obyvatel.
Cháborská hasičská kronika je vedena dodnes a je uložena u sboru. Její kopii si můžete vypůjčit v dobrušském muzeu, které zajistilo i její podobu digitální. Z kroniky jsme vybrali zajímavý úryvek o dopravě a vozidlech na počátku minulého století.
"Začátkem tohoto století nastala veliká změna též i v silniční dopravě. Pojízdné kolo, které koncem století devatenáctého bylo výsadním prostředkem pro dopravu "pánů", stává se vozidlem lidovým. Jeho cena byla snížena, takže si ho mohl koupit i pracující člověk. Začínají používat kola zedníci i jiní dělníci, kteří na něm jezdívají denně do svého zaměstnání.
V roce 1901 přejel po Cháborách první automobil. To byla pro tehdejší lidi hotová událost. Nad tou vymožeností kroutili hlavami a říkali: "Jak je to možné, žádný to netáhne, a přece to jede." My kluci jsme se zase jeden před druhým chlubili: "Viděls, jak jel po Cháborách vlak?" Slovo automobil bylo pro nás kluky ještě neznámým pojmem. Přejel tenkrát osadou tak jeden automobil týdně, ale jen osobní. Náklady se dopravovaly povozy taženými koňmi. Vzpomínám si, jak před první světovou válkou jely přes Chábory automobilové závody směrem od Dobrušky k Rychnovu. V ten den přejelo celkem 27 osobních automobilů. Bylo to číslo na tu dobu veliké.

První motor měl v Cháborách Rudolf Kupka č. 8 na pohon řemenem.Následkem rozmachu motorových vozidel zmizely v kopci strže, které byly čtyři přes celou šíři silnice pro svod vody. Takové strže byly velkým nebezpečím pro jízdu s motorovými vozidly."